Rozdíly mezi ČSV x SAV

Před nějakým časem mě o pomoc s tímto článkem požádala Terka Dohnalová majitelka a chovatelka ČSV ch.st. s Divokou krví která bydlí kousek od nás. Myslím, že se jí srovnání opravdu povedlo. Tyto plemena jsou si totiž vzhledem a i základními rysy povahy podobná. Ale nenechte se zmást. Saarloos je opravdu jiný pes než ČSV byť mají některé rysy společné.

Já jsem jí na druhou stranu požádala, aby nám také něco řekla o „svém“plemeni a nakonec nám z toho vyšli náhledy do plemen z obou stran. Terky srovnání plemene : československý vlčák vs. saarloosův vlčák

Hned na začátku ale upozorňuji, že je to pouze náš pohled na věc a nelze ho tedy paušalizovat na všechny zástupce našich plemen.

12919068_10207258093562864_31462872_n-2 12910691_10207258094042876_1001336035_n-1

Tereza Dohnalová – Chovatelka Československých vlčáků
Československý vlčák pro lajckou veřejnost to je zvláštní plemeno. Vypadá jako vlk, nechová se úplně vždy jako pes. Každý jedinec, kterého znám je jiný. Shodují se ve své tvrdohlavosti a inteligenci. Jsou na jednu stranu strašní závisláci a na druhou samostatně uvažující jednotka. Jsou ke svým lidem, ať už je to páníček, jeho rodina nebo přátelé naprosto úžasní, kontaktní, přátelští, bez prostřední. Milují svou smečku, do které často patří docela široký lidský okruh. Oproti Sav jsou ochotní fungovat i s partnerem, rodinou či jen páníčkovými přáteli. Na druhou stranu jsou k cizím lidem často rezervovaní, nestojí o kontakt, mohou být až ostří a velmi ostražití. Umí velmi razatně dát najevo svůj názor a pro obranu páníčka klidně do člověka kousnou. Jsou velmi smečkovitě založení, ať už k lidem, nebo ke svému plemeni. Bez smečky trpí, potřebují kontakt. Není to pes jen tak na zahradu, nebo k honění ega. To se u nich opravdu nevyplácí. Jsou pro každou špatnost, půjdou s vámi do každé zábavy nebo činnosti co vymyslíte. Pokud se ale nudí, nebo nemají vedení, jsou chodící problém. Plemeno má své zápory. Umí ničit a to opravdu cokoliv jim přijde pod zuby.
Dostanou se odkudkoliv, pokud to není na úrovni alkatrazu. Překonají 2m překážku z místa, od 3m s rozběhem. Umí šplhat. Většina má silný lovecký pud, v dospělosti většinou nesnesou své pohlaví. Co ale poznají do roka, bývá v pořádku. Mají rádi své kamarády, do smečky jiná dospělá zvířata berou už hůř. Když se jde servat fena. většinou teče krev. Ale po nějaké době, člověk se ze zápory z žije, já bych opravdu neměnila. Doma mám třetí fenu čsv. O první jsem přišla díky rakovině. Každá z fen má jinou povahu. Na každou se musí jinak. Jsou výzva a to umí být velmi osvěžující

 
A jaký rozdíl vidím mezi nimi já?
ČSV jsou neuvěřitelní dříči. Pracují rádi nejen pro Vás, ale proto že je to opravdu baví. Tam kde moje saarloosky už hází otrávené pohledy a nechtějí jít dál, ČSV prostě jde dokud nepadne. Rádi se mazlí s cizími lidmi a nemusíte mít zrovna plnou ruku pamlsků (i když je to samozřejmě lepší). Jsou strašně ukecaní a neustále, oproti SAV, řeší svojí hiearchii ve smečce. Jsou v povaze tvrdší než SAV a člověk se o tu jejich dušičku nemusí tolik bát. Třímetrový plot pro ně není žádná překážka a klidně si dojdou pro sousedovic „Amálku“ která se jim nelíbí. Nejsou tak závislí na své smečce a „svých“ lidech a není problém je na víkend nechat pohlídat cizími lidmi. Nevadí jim cestování autem a někteří to mají dokonce rádi. Jsou to skvělý psi na výcvik a na práci a osobně moc fandím všem kteří s nimi dokáží pracovat a ukazují je světu.

Porovnání ČSV a SAV
Dvě standartní představitelky obou plemen

11

červený obojek Saarloos x ČSV

…………….
Československý vlčák  
                                       Saarloosův vlčák
České a Slovenské národní plemeno                      Holandské národní plemeno
skupina: FCI I -pracovní                                           FCI I – společenské
vznik: 4 vlci / nespočet NO                                      neznámý počet vlků s NO
záměr: projekt armády na lepšího                          původně jako policejní pes poté jako vodící pes
služebního psa                                                            hromadne

                                        Rozdíly ve standartu

plemeno uznáno roku 1982 původní využití pro armádu -nevyšlo
Celkový vzhled: pevného konstitučního typu, více než středně velký, obdélníkového rámce. Stavbou těla, pohybem, osrstěním, barvou srsti a maskou připomíná vlka. Pohlavní dimorfismus je dobře vyjádřen na první pohled
:
Délka těla : Výška v kohoutku = 10:9
Délka mozkové oblasti 1:1,5


Povaha
: temperamentní, velmi aktivní, vytrvalý, učenlivý, rychle reagující, neohrožený a odvážný. Svému pánu projevuje neobyčejnou věrnost. Odolný vůči povětrnostním vlivům. Všestranně upotřebitelný
.
:
:
:
:
:
:
:
:
:
:
Hlava: souměrná, dobře osvalená, při pohledu ze strany i shora tvoří tupý klín. Výraz musí vyjadřovat pohlaví.

:
:
:
.
Lebka
: při pohledu ze strany i zepředu je čelo mírně klenuté. Čelní brázda není výrazná. Týlní hrbolek je dobře patrný.
:
:
:
:

Stop
: mírný.

.
Oči: úzké, šikmé, jantarově zbarvené. Dobře přiléhající víčka.
:
:
Uši
: stojaté, tenké, trojúhelníkového tvaru, krátké (tzn. ne delší než 1/6 výšky v kohoutku); zevní bod kořene ucha a vnější koutek oka jsou v přímé linii. Kolmice spuštěná z vrcholu ucha prochází těsně podél hlavy.
:
:
:
Ocas
: vysoko nasazený, spuštěný přímo dolů.Délka kosti by měla být maximálně k hleznu.
Při vzrušení pes zpravidla nese ocas srpovitě vzhůru.
:
:
Výška v kohoutku: 
Psi nejméně 65 cm feny nejméně 60 cm

Barva srsti: žlutošedá až stříbrošedá s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst je rovněž na spodní části krku a přední hrudi. Přípustné je tmavošedé zabarvení s světlou maskou.

 

plemeno uznáno roku 1975 původní využití jako vodící pes -nevyšlo
Celkový vzhled: silně stavěný pes, jehož vnější vzhled – stavba těla, pohyb a srst – připomíná vlka. Jeho tělesná stavba je vyvážená, má poměrně dlouhé končetiny. Pohlavní dimorfismus je dobře vyjádřen na první pohled
:
:
:
Délka těla : musí být delší než vyšší
Délka mozkové oblasti = 1:1


Povaha: 
živý pes se spoustou energie a hrdou nezávislou povahou. Poslouchá jen z vlastní vůle, není submisivní. Je velmi oddaný a věrný svému pánovi. Vůči cizím lidem je rezervovaný a poněkud nedůvěřivý.
Rezervovanost a vlčí sklon uhýbat v neznámých situacích jsou pro plemeno typické a měly by být zachovány jako charakteristické vlastnosti. Když se k Saarloosovu vlčákovi přibližuje cizí člověk, měl by mít jisté porozumění a pochopení pro jeho chování, rezervovanost a sklon uhýbat, tyto vlastnosti jsou dědičné. Prudký, nežádoucí přístup cizího člověka může vést až k nepřekonatelné touze utéci. Potlačování této touhy, například omezováním volnosti psa na vodítku, může vést k nervóznímu chování.

Hlava:
 má připomínat vlčí a velikost hlavy má být v harmonickém poměru k trupu. Při pohledu ze strany a shora je hlava klínovitá. Linie od tlamy k dobře vyvinutému jařmovému oblouku je velmi charakteristická. Spolu se správným tvarem a uložením oka dodává tato linie žádoucí vlčí vzhled.

Lebka: lebka je plochá a široká. Neměla by však být příliš široká, protože to ovlivňuje typický klínovitý tvar. Týlní hrbolek a oční jamka nesmí být vystupující. Nadočnicové oblouky se spojují s lebkou v plynulé linii.


Stop:
 přechod od silné tlamy k lebce musí tvořit slabý stop

Oči: nejlépe žluté, mandlového tvaru. Posazené lehce šikmo, nevystupující a nikoliv kulaté, s dobře přiléhajícími očními víčky


Uši
: středně velké, masité, trojúhelníkové, se zaoblenou špičkou. Osrstěný vnitřek ucha. Ucho je nasazené v úrovni očí. Uši jsou velmi pohyblivé a vyjadřují emoce a pocity psa. Nežádoucí jsou příliš špičaté uši nebo příliš vysoko nasazené uši. Uši nasazené příliš široce ruší typický vzhled hlavy a jsou proto méně žádoucí.
:
:
Ocas: široký a bohatě osrstěný v kořeni a dosahující nejméně k hleznu. Zdá se poněkud nízko nasazený, což je často ještě zdůrazněno malým prohnutím v kořeni. Ocas je nesen lehce prohnutý do šavlovitého tvaru nebo téměř rovný.

:
Výška v kohoutku
: psi od 65 do 75 cm, feny od 60 do 70 cm s mírnými odchylkami nahoru.

Barvy srsti: saarloos oproti čsv má více barevných variant

- od světle po tmavě vlkošedou.
- od světle po tmavě  hnědou, tzv. „bos“ hnědá (lesní hněď).
- od světle krémově bílé po bílou.
- pigmentace nosní houby, očních víček, pysků a drápků má být u vlkošedých a bílých jedinců černá. U „bos“ hnědé nebo krémově bílé játrová. Srst je světlejší na spodní části těla, vnitřní straně končetin a praporcích na stehnech.
Vlkošedí a „bos“ hnědí jedinci mají tmavší barvu na vnější straně končetin. Mají mít také výraznou masku.